Jdi na obsah Jdi na menu
 


Srst kočky

14. 6. 2008

Jaká srst, taková kočka

Jen čistá a dobře udržovaná srst krásně vypadá. Přestože valnou část péče o svůj zevnějšek přebírají do svých „rukou“ samy kočky, něco přece jen nezvládnou. Uvízlé větvičky nebo kuličky lopuchu, které včas neodstraníme, mohou způsobit kočce nejen poranění, ale také plstnatění srsti v postiženém místě, kůže pod chuchvalci nemůže dostatečně dýchat a od toho je už jen krůček ke vzniku ekzému či k napadení plísněmi. V neudržované srsti se dobře daří různým vnějším parazitům, protože jsou hůře rozpoznatelní – člověkem, protože kočka o nich dobře ví „na vlastní kůži“. A nejen v období línání odstraňujeme kartáčováním odumřelé chlupy, které by se jinak dostaly buď do kočičího žaludku, nebo na koberce a gauč. Každé plemeno potřebuje více či méně speciální péče o srst, ale v zásadě existují tři druhy podle tří elementárních typů kočičí srsti.
 

Péče o krátkou srst

Je dokladem toho, že méně někdy znamená více, protože častým nebo příliš razantním kartáčováním je možné srst dlohodobě poškodit.
Jen jednou týdně stačí srst vykartáčovat ve směru srsti. K uhlazení se používá kartáč z prasečích štětin a k odstranění odumřelých a uvolněných chlupů gumový kartáč, ale musí se postupovat jemně, aby nedošlo k poškození srsti. To platí např. pro britskou krátkosrstou nebo kartouzskou kočku. K údržbě evropské krátkosrsté kočky postačí kromě kartáče z prasečích štětin ještě pročesání středně jemným hřebenem, u kočky exotické, skotské klapouché, ruské modré nebo u manxů je vhodnější hrubý hřeben, aby nepoškodil podsadu. Americkou krátkosrstou kočku po vykartáčování přetřeme semišovým hadříkem na dodání lesku a v době línání můžeme nahradit gumový kartáč masážní rukavicí.
Srst siamek a orientálek s minimální nebo žádnou podsadou se na závěr uhlazuje a "leští" jelenicí. U rexů je vhodnější pouze textilní kartáč, u kočky singapurské látkový hřeben, a s velkou opatrností i jelenice, raději však navlhčený semiš, protože jejich srst je řídká a lámavá, snadno se vytrhává a zanechává pak lysiny. Srst americké kadeřavé kočky může být jak krátká, tak polodlouhá, a je také téměř bez podsady.

Péče o dlouhou srst

O dlouhosrstá plemena je třeba se starat denně, protože jejich srst má sklony k plstnatění. Pokud už jsou v srsti smotky, je třeba kočku ostříhat.
Dlouhou srstí se vyznačují perské kočky. Jak podsada, tak krycí srst je dlouhá a jemná. Na její údržbu je třeba pořídit si kovový hřeben, štětinový kartáč a pudr. Nejdříve se srst pročesává proti směru růstu chlupů hřebenem, a to i na břiše a ve slabinách, kde se žmolky tvoří nejdříve, a pokud objevíme počínající problém, rozplétáme je prsty. Pak kočku vykartáčujeme po srsti, jen límec na krku učešeme i proti srsti. Ocas si necháme na konec, protože je nejcitlivější a srst vypadaná nesprávnou péčí na něm dorůstá nejdéle.
Jednou za týden nebo při zašpinění musíme srst napudrovat a potom důkladně vyčesat a vykartáčovat.

Péče o polodlouhou srst

Vlastně je polodlouhá srst geneticky shodná s dlouhou. Odlišnost spočívá v kvalitě srsti, která nemá tak velké sklony k plstnatění. Většina plemen s tímto typem srsti má podsadu, ale např. turecké angory jí mají jen velmi málo a takové balinesky nemají podsadu skoro žádnou.
Polodlouhou srst stačí jednou týdně vykartáčovat kartáčem z pravých štětin, které nevytvářejí tolik statické elektřiny jako štětiny syntetické, a límec a ocas, kam bychom se kartáčem dostávali hůř, pročešeme hřebenem. U některých plemen se užívání kovových hřebenů nedoporučuje, např. u barmské posvátné kočky, aby se podsada nepoškodila.
V období línání musíme srst vyčesávat častěji, zvláště na límci, aby kočka nespolykala příliš mnoho chlupů.
Typickým představitelem polodlouhosrstých plemen je mainská mývalí kočka. U plemen jako sibiřská nebo norská lesní kočka je pravidlem krátké intenzivní línání, a i když dlouhé chlupy vypadávají samy, mrtvá podsada se sama neuvolní a ještě zapříčiní zplstnatělé chuchvalce. Sklon k zacuchávání však nemá srst turecké angory.

Zvláštní struktury srsti

Srst americké hrubosrsté kočky ošetřujeme jednou týdně kartáčem z prasečích štětin, v období línání opatrně gumovým kartáčem. Vlnitou srst německého rexe nebo české kadeřavé kočky ošetřujeme podobně jako ostatní krátko- a polodlouhosrstá plemena, a srst kornyšrexů či devonrexů, kteří téměř nelínají, postačí většinou jedenkrát za týden prokartáčovat jemým dětským kartáčkem.
Výčet ještě doplníme línající sametovou srstí s kudrlinkami plemene selkirk rex, o který je třeba starat se stejně jako o krátko- a polodlouhosrstá plemena, tedy kartáčováním jednou týdně a během línání denně vyčesáváním odumřelých chlupů, a sfynx. Přestože sphynx téměř nemá srst a na omak připomíná povrch broskve, neznamená to, že se o ni nemusíme starat. Obvykle je třeba jednou za čtrnáct dní, když už je kůže očividně mastná a začíná být i cítit, sphynxe vykoupat.

Koupat – nekoupat

O kočkách se traduje, že vodu, resp. koupání rozhodně nemilují. Jako vždy a všude: výjimky potvrzují pravidlo. Zmínění sphynxové mají vodu rádi.
Většinou však stačí k odstranění přebytečného tuku ze srsti propudrování neparfémovaným a nemastným pudrem, který absorbuje přebytečný maz i nečistotu a pak se dá snadno vykartáčovat.
Jiná situace je u výstavních koček. Zpravidla je koupeme týden před výstavou, aby srst měla dostatek času vrátit se do skvělé kondice.